Psychothrillery jsou mým oblíbeným žánrem a myslím, že jsem se ještě nesetkala s thrillerem psaným italskou autorkou. Nalákal mě i samotný název a téma zaříkávání.
Lékařka Sara Romaniová se po dvaceti letech vrací do rodné vesničky ležící v emilských Apeninách na pohřeb dávno ztracené kamarádky. Na místě, kde žije Sařina babička, se Saře vracejí i dávné vzpomínky a znovu ožívají. Krátké setkání s jedenáctiletou Rebeccou, dcerou starosty, která se pokusí zhojit Sařino zranění zaříkáváním, bude takřka osudové. Po odjezdu a vidině toho, že se Sara do rodné vísky již nikdy nevrátí, Rebecca zmizí a zůstane po ní jen lístek. Sara má pocit, že Rebecce něco dluží a rozhodne se vrátit zpět a zapojit se při pátrání po zmizelé dívce. Kdysi dávno už tu pár dívek za podivných okolností zmizelo a nikdy se je nepodařilo nalézt. Vesnicí obchází zlo a na povrch se derou temná a děsivá tajemství.
Tato kniha bude pro milovníky lehce mysteriózních thrillerů příjemným zpestřením. Děj se totiž odehrává v italských horách, ve starobylé vesničce, která ctí dávné tradice a v minulých dobách zde spoustu neduhů léčily tzv. zaříkávačky. Dodnes se tato dovednost zachovala a některé obyvatelky stále mají tu schopnost. Popis a jedinečná atmosféra místa vás nadchne a často budete mít pocit, že se ocitáte vedle hlavní hrdinky Sary, která bojuje s démony minulosti.
Autorka zvolila pro své vyprávění ich formu, kterou vždy vřele uvítám. Ztotožnění se s hlavní hrdinkou je mnohem snazší, a čím déle a hlouběji ji čtenář poznává, tím více s ní a s jejími činy sympatizuje. Sara se zde ujala role samozvaného detektiva, pomalými kroky rozkrývá tajemství místních obyvatel a ne každý její pátrání schvaluje. Někdo jí hází klacky pod nohy a Saře je jasné, že jde po správných stopách.
Kniha je rozdělena na čtyři části a děj není přehnaně akční, autorka dává spíše důraz na pomalé odkrývání střípků, počítejte tak s pomalejším tempem, zejména zpočátku. Postavy jsou rozličné, avšak charakterově dobře zvládnuté, jen se obrňte trpělivostí, co se týče mužských postav. Několik jich začíná na písmeno „G“ a není lehké se v nich orientovat. Sara se při svém pátrání setká se staršími obyvateli, kteří vesnici nikdy neopustili, leccos tak ví, ale ne vždy Saře řeknou pravdu. Pátrání je tak docela strastiplné, odkrývání pravdy složité, ale ne nemožné.
Saře pomáhá její tvrdohlavost a houževnatost, bohužel však učiní ne vždy dobrá rozhodnutí. Nenechá si nic vymluvit a mnohdy má její chování špatné důsledky. I přesto jí však budete při honbě za pravdou a nalezení zmizelých dívek fandit.
Závěrečná část se nese v napínavém duchu, z pomalu odkrývaných střípků vznikají souvislé obrazy a čtenář si stejně jako hlavní hrdinka uvědomuje, že se blíží velké finále. Bohužel se však autorka nevyvarovala častého neduhu typického pro tento žánr. Závěr byl rozvleklý, komplikovaný, až téměř překombinovaný, jehož účelem bylo pouhé zmatení čtenáře. Bohužel spíš než napínavě, působil zbytečně roztahaně.
Zápletka jako taková není příliš originální, ale její neobyčejné zpracování a především místo, kde se děj odehrává, z ní činí nevšední zážitek. Rozhodně se jedná o svěží vítr mezi psychothrillery a milovníkům tohoto žánru by kniha neměla uniknout.
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Barboře Mikešové z nakladatelství Grada. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete zde.
autor: Emanuela Valentini
překlad: Sára Flemrová
originální název: Le segnatrici (2020)
rok vydání: 2021
nakladatelství: Grada
značka: Metafora
počet stran: 368
Napsat komentář