V baskické Vitorii se chystá největší událost tohoto roku – oslavy svátku místní patronky Panny Marie Sněžné. Ve Staré katedrále jsou však nalezena dvě nahá těla naaranžovaná do zvláštní polohy se zprvu nejasnou příčinou smrti. Na místo činu je povolán inspektor Unai Lopez de Ayala zvaný Kraken spolu s kolegyní Estíbaliz, kterým tento zločin připomene dvacet let staré zločiny, za něž byl odsouzen Tasio Zárate. Ten má být brzy propuštěn. Tasiovo dvojče, Ignacio Zárate, jej před dvaceti lety předal spravedlnosti a dodnes má vůči tomu výčitky. Inspektor Ayala je expert na profilování, a když se sejde s Tasiem ve vězení, dozví se od něj, že je nevinný a že se současnými zločiny a ani s těmi minulými nemá nic společného. Bylo by to možné? Nebo je Tasio jen výborný manipulátor?

Z této krátké anotace můžete mít dojem, že se jedná jen o další „obyčejný“ detektivní příběh, ale nenechte se mýlit. Autorka napsala velmi spletitý příběh s mnoha odbočkami, ať už se týkaly samotné zápletky, jejích slepých uliček, kterými vás autorka s radostí vodila, či osobními příběhy hlavních hrdinů, jejich problémy, prožitými psychickými traumaty, které se na nich podepsaly, ale také současnými životními nástrahami, jichž nebylo málo. 

Dějem provází inspektor Ayala, zvaný Kraken, od něhož se hned v úvodu dozvíme, jak to s ním na konci tohoto případu dopadne, protože jej vypráví retrospektivně. Jak už jsem nedávno psala, mám raději děj vyprávěný v ich formě, protože čtenář pak mnohem snadněji k hlavní postavě přilne a rychleji si k ní vytvoří určitý vztah. Stejně jsem to měla i v tomto případě, a to nejen kvůli tomu, že Kraken je sympaťák se srdcem na pravém místě, ale získal si mě i silným poutem, které měl vytvořené se svou rodinou, tedy bratrem Germánem, švagrovou Martinou a zejména dědečkem, jehož role na konci příběhu mě překvapila. 

Současná dějová linka je protkána linkou z minulosti, která čtenáře zavede do 70. let minulého století, ve kterém vzniká tajný a zakázaný vztah, jenž poté vyústí v dramatické události mající zásadní vliv na to, co se odehraje o mnoho let později. 

Kniha vás zaujme nejen výbornou zápletkou, ale především místem a kulisami, do kterých autorka svůj příběh zasadila. Odehrává se v Baskicku, s větší částí v jeho hlavním městě Vitorii, odkud právě pochází i autorka. Mnohá místa jsou jí důvěrně známa, stejně tak kultura, místní zvyklosti, tradice a především legendy. Bylo zajímavé sledovat kontrast mezi životem smetánky v hlavním městě a životem na chudém venkově. 

Ač má kniha necelých 500 stran a je psaná spíše drobným písmem, nenechte se tím vůbec odradit, protože Ticho ve sněžném městě je skrytý poklad. Pokud se vám již zajídají severské detektivky, zkuste sáhnout po této, odehrávající se na území dnešního Španělska, v autonomní oblasti Baskicko, které se od Španělska liší nejen jazykem, ale i geny. Autorka vás svými popisy architektury a uliček natolik nadchne, že se po dočtení budete chtít ihned vydat celé jí zmiňované území prozkoumat na vlastní oči.

Na postupném odhalování mnohovrstevnatého příběhu nebudete ušetřeni ani pořádnou dávkou napětí, která se s blížícím se vyústěním zápletky znásobuje. S tím souvisí i pozvolná gradace příběhu, která vás na konci doslova přiková ke stránkám. Samozřejmostí je překvapivé odhalení totožnosti vraha, i okolností, které jemu předcházely. Výborná záležitost od začátku do konce. Druhý díl s názvem Rituály vody mám už připravený v knihovně a moc se na něj těším.

Doporučuji milovníkům napínavých detektivek, které potěší neokoukané prostředí, v němž se děj odehrává, zajímavé postavy, košatý příběh s mnoha dějovými kličkami a překvapivým vyústěním. 

Znáte tuto sérii? Jaký názor máte na jihoevropské detektivky/thrillery?

autor: Eva García Sáenz de Urturi

překlad: Lenka Malinová

originální název: El silencio de la ciudad blanca (2016)

nakladatelství: Dobrovský s.r.o.

edice: Vendeta

rok vydání: 2019

počet stran: 496

ANOTACE