Když jsem objevila knihu Sklíněné korálky, ihned jsem si ji přidala na seznam ke koupi a k přečtení. Předloni jsem četla výborné Kladivo na čarodějnice, které mě ohromilo výborným vykreslením tehdejší doby s nechvalně proslulými čarodějnickými procesy odehrávajícími se na Šumpersku a Mohelnicku. Sklíněné korálky můžeme považovat za tvz. sequel, tedy volné pokračování Kladiva na čarodějnice.
Děj se odehrává na konci 17. století a je situován na severní Moravu a především na zámek Velké Losiny, kterému vládne hraběnka de Galle. Příběh autor rozdělil na tři části. V první části se seznámíme s doktorem Kvěchem, kterého navštíví s urgentní žádostí komorník losinského panství Karl, aby si prohlédl Její Milost Annu Vilemínu, již trápí velká horkost a neutichající kašel. Mohelnický doktor Kvěch používá jiné léčebné postupy, než dosud zavedený doktor, a proto zpočátku budí velkou nedůvěru. Před odjezdem daruje Anně Vilemíně sklíněné korálky s příběhem, kterému mladičká Anna uvěří, a poté se na ně obrací s veškerými otázkami, na něž hledá odpověď. Setkání doktora Kvěcha s komorníkem Karlem převrátí naruby Karlovo smýšlení. Je otřesen tím, čemu slepě věřil, a začne přemýšlet, jak zvrátit nevyhnutelné. Na pozadí přátelství, které vznikne mezi Annou Vilemínou a jedináčkem Michalem, synem statkáře Toppera, jsou čarodějnické procesy a zasedání inkvizičního soudu v čele se soudcem Bobligem stále v živé paměti. Obyvatelé netuší, že se schyluje k dalším událostem, které otřesou Velkými Losinami a jejich okolí.
Je překvapivé a zároveň i trochu smutné, že o autorově historickém románu není mnoho slyšet. Tedy aspoň já jsem se o něm dozvěděla jen čistou náhodou a poté ji doporučila kamarádce, s níž jsme knížku nakonec četly společně a velmi si ji užily. Vždy bylo totiž co probírat a nad čím diskutovat. Sklíněné korálky navíc získaly Literární cenu týdeníku Reflex. Více si můžete přečíst zde.
Přiznám se, že mě malinko děsil počet stran a hustota textu, ale vězte, že se není čeho obávat. Děj mě pohltil již od prvních stránek, a to hned z několika důvodů. Autor používá květnatý dobový jazyk, který je radost číst – už dlouho se mi nestalo, abych si doslova užívala krásu českého jazyka. Líbily se mi i zajímavě rozvětvené menší či větší zápletky, věrohodně popsané tehdejší zvyklosti, život na panství a rozvíjející se přátelství mezi Její Milostí Annou Vilemínou a chudým statkářským synkem Michalem. Po přečtení anotace jsem si sice jejich vztah představovala jinak, ale zážitek mi to ani tak nepokazilo. Zmínit samozřejmě musím i Bobligovo ďábelské počínání, nad jehož skutky jsem šokovaně kroutila hlavou. Chladnou mě nenechalo ani to, čemu lidé tehdy slepě věřili. V dnešní době mi to přijde nepochopitelné, ale taková byla bohužel doba.
Už dlouho se mi nestalo, abych byla po přečtení tak nadšená a těžko se mi loučilo i s výborně napsanými postavami. Oblíbila jsem si hned na začátku doktora Kvěcha, který mi pak v další části příběhu chyběl. Nakonec s ním však ještě jedno setkání proběhlo. I zpočátku nerudný komorník Karl, který na mě svým chováním působil jako typický Němec, měl něco do sebe. I když posléze většinou zkonil vše, na co sáhnul – často jsem měla chuť vykřiknout: „Co to proboha děláš?!?„. Bylo to však barvité líčení, a to nejen krajiny či obyvatel, ale především myšlenek hlavních postav.
Autorovi jsem odpustila i některé historické nepřesnosti a odchýlení se od faktů. V závěru mi však chyběla poznámka autorka, ve které by uvedl některé osudy na pravou míru. Pokud však bližší historické souvislosti neznáte, rozhodně si je vyhledejte až po dočtení knihy (např. o hraběnce). Ona věta na začátku před samotným příběhem vyvolá dost otazníků a pár příležitostí k zamyšlení, což je jedině dobře.
Jedinou výhradu mám snad k obálce, která není vůbec fotogenická.
Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, nemám v podstatě ději co vytknout. Sžila jsem se s příběhem i postavami, s napětím očekávala co přinesou následující stránky, s obavami prožívala osudy některých lidí, s údivem a šokem jsem sledovala, čeho je člověk schopen a bála se nevyhnutelného konce, co přinese. Přála jsem postavám jiný osud, ale do knihy jsem šla s tím, že nečtu žádnou pohádku na dobrou noc, i když se tak místy tvářila. Doporučuji.
Jaká kniha českého autora Vás v poslední době příjemně překvapila?
autor: Petr Sýkora
rok vydání: 2020
nakladatelství: Knižní klub
počet stran: 640
Napsat komentář