Nakladatelství Rosier, s nímž jsem uzavřela spolupráci, mi opět nabídlo lákavé čtení. Tentokrát mě zejména obálkou zaujala kniha s názvem Přes práh, u které jsem si krásně odpočinula od oblíbených thrillerů a načerpala spoustu nové energie na čtení. Už se vám někdy stalo, že by určitá kniha měla až takovou moc? Pokud ne, nyní máte skvělou příležitost.
Jedná se o prvotinu mladé autorky Anety Kollerové Maškové, která o sobě říká:
„Celý život žiji obklopená příběhy. Proto není divu, že pracuji coby knihkupkyně. Před lety moje láska k příběhům cizích lidí přerostla v psaní vlastních, které pouštím do světa. Seznámit se s nimi mohli čtenáři internetového časopisu, kde mi v letech 2017-2020 vyšly hned tři. Jiné povídky si mohli poslechnout posluchači olomoucké stanice Českého rozhlasu. Jejich knižní vydání je pointou mého snažení. Píšu obklopená vůní kávy a čokolády. Píšu, protože musím.“
Hlavními hrdiny jsou obyvatelé jednoho panelového domu nacházejícího se na anonymním sídlišti v Olomouci. Velká část příběhu se právě odehrává uvnitř domu, v bytech nájemců. V jednom bytě bydlí spolu se svou matkou Alicí školou povinná Amálie, energická a upovídaná dívka, která miluje včelky a žlutou barvu. O patro výš bydlí vdovec Filip Galvan, pětašedesátiletý důchodce, který se po smrti manželky uzavřel před okolním světem. Nesmím opomenout na sousedku paní Zbloudilou, která, ač je dámou v letech, vždy chodí perfektně upravená jako ze salónu. Jejím objektem je pan Galvan, který z toho není vůbec nadšený. Jednoho dne zaškrábe na Filipovy dveře kocour Oly, který se po otevření dveří ihned vydá na průzkum bytu. Filip však není nadšený ani z kocoura, ani z malé holky, která se rozhodne, že se pan Galvan stane jejím kamarádem. Náhoda či snad osud je velmi brzy svede dohromady a začne mezi nimi vznikat nezvyklé přátelství. Obměkčí nevrlého důchodce devítiletá energií překypující dívka?
Nesourodá dvojice, respektive trojice, počítáme-li i s kocourem Olym, vám vnese do života světlo a dobrou náladu. Připravte se na dialogy, díky nimž se ocitnete přímo mezi hlavními aktéry. Amálie je prostořeká a nebojí se říct, co si opravdu myslí. Rozhovory mezi Filipem a Amálií tak mají šmrnc a nejednou se nad dívčiným ostrovtipem zasmějete. Mrzutého pana Galvana budete vnímat jako morouse, který nemá rád lidi, ba ani zvířata.
Je lehké zahořknout. V případě pana Galvana, který velmi miloval svou manželku a jež mu tak náhle odešla, se to dá i pochopit. Truchlení je důležitý proces pro smíření se se smrtí blízké osoby, ale co je moc, to je příliš. Paní Galvanová odešla již před deseti lety, ale Filipovi to přijde jako včera. Dodnes si se svou manželkou povídá a přijal její oblíbenou modrou barvu za svou. Je však na čase dát životu i lidem novou šanci. Příležitostí se chopí právě devítiletá Amálie, která je Galvanovým opakem. Pusa se jí nezastaví, má spoustu nezadržitelné energie, miluje včelky a žlutou barvu, což pan Galvan brzy pochopí.
Autorka vytvořila dvě zajímavé charakterově zcela odlišné postavy, jejichž osudem se bylo potkat. Pouto, které mezi nimi pomalu vzniká, nezůstane však pouze Amáliinou zásluhou. Amálie Filipovi předává svou bezstarostnost a dětskou naivitu, která tkví v jednoduchosti a přímočarosti, kdy platí, že nic není nemožné. Naopak Filip předá Amálii moudrost staršího člověka, který má přece jenom více životních zkušeností. Spojení těchto dvou věkově a mentálně odlišných postav skvěle funguje, vytváří vtipné, ale samozřejmě i smutné situace, které k životu patří. Na druhou stranu autorka párkrát při záblescích z minulosti, kdy pan Galvan vzpomíná například na seznámení s jeho ženou, sklouzne do situací, které můžete vnímat jako klišé. Ale nejedná se o nic, co by vám mělo zkazit požitek ze čtení.
Co se týče děje, zpočátku vám řádky ubíhají jeden za druhým. Zhruba v polovině však může přijít pocit, že příběh stagnuje a nikam se neposouvá. Naštěstí toto velmi brzy odezní.
V neposlední řadě vám tato kniha přinese pár otázek k zamyšlení. Jak znáte své okolí a sousedy? Pokud jste vyrostli v paneláku a strávili v něm i převážnou část dospělého života stejně jako já, jistě mi dáte za pravdu, že se těžko odhaduje, co se děje za sousedovými dveřmi. Většina lidí důchodového věku žije sama a je odkázána jen sama na sebe. Zpestřením bývají rodinné návštěvy, ale jak jde vidět výše, i mezi sousedy může vzniknout přátelství.
Na závěr mi nezbývá, než tuto knihu vřele doporučit. Pokud hledáte milé a příjemné čtení na dlouhé slunečné dny, nebojte se sáhnout po prvotině mladé české autorky, která vás svým přesahem překvapí.
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Heleně Herynkové z nakladatelství Rosier. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete zde.
autor: Aneta Kollerová Mašková
rok vydání: 2022
nakladatelství: Rosier
počet stran: 328
Napsat komentář