Šestnáctiletá Olive trpí duševní chorobou, jejíž diagnostiku nechce však znát. V současnosti prochází opět depresivním stavem, při kterém chyběl jen krůček k tomu, aby si vzala život. Dostane příležitost odjet na tak trochu jiný letní tábor s názvem Reset, kde by se měla dát psychicky do pořádku. Zpočátku si navykne na jeho chod a snaží se respektovat pravidla a dodržovat všechny určené terapie. Heslo tábora však zní, že „nic není povinné“. Když zaslechne Lewise, dalšího účastníka tábora, nadšeně hovořit o matematice, vnukne jí to nápad. Možná, že opravit nepotřebuje ona, ani její kamarádi, ale je potřeba opravit celý svět.

Za tuhle knížku k recenzi jsem byla strašně moc ráda, protože jsem si autorku Holly Bourne oblíbila už jejími předchozími knihami Už jsem normální?!?, Je tohle láska? a Jsem holka. Co s tím?, které se mi hodně líbily, a to překvapivě i přesto, že jsou určené spíše mladším ročníkům. Já si její styl psaní zamilovala, i to, jak umí nahlédnout do poraněné či nemocné duše. Touto knihou se mi to opět potvrdilo.

Jsme všichni sněhové vločky? může zavánět knihou vhodnou na čtení v zimním období, ale není to tak docela pravda. Název odkazuje spíše na originalitu člověka. Stejně jako nejsou dva totožní lidé na světě, nejsou ani dvě totožné sněhové vločky. Každá je jiná, ale jiná zde neznamená nenormální, ale prostě odlišná, svá.

Nevím, jak to autorka dělá, ale pokaždé vytvoří zajímavý příběh se zajímavou hlavní hrdinkou a jejími problémy. I tentokrát se jedná o duševní problémy, které zde trápí šestnáctiletou Olive, načež ta nechce znát svou diagnózu. Čtenář tak může zpočátku tápat, ale myslím, že mu brzy z Olivina chování dojde, o jakou nemoc se nejspíše jedná. Kniha mě v tomto ohledu dost obohatila, protože jsem netušila, jak tato nemoc probíhá, co při ní člověk prožívá a cítí, a autorčiným příběhem se mi do tohoto duševního problému podařilo trochu nahlédnout.

Olive je, jako každý teenager v jejím věku, v dosti ohledech tvrdohlavá, nenechá si poradit, myslí si, že jedině ona má pravdu. Na letním táboře se rozhodne, že přijde na to, jak sama sebe vyléčit. Potřebuje však k tomu pomoc Lewise, mladíka, který se také na táboře léčí z duševních útrap, jenže rozumí matematice a tu Olive vidí jako zásadní pro své vyléčení. Lewise tím nadchne, později si Olive určí ještě vyšší cíl, tedy pomoci všem lidem na světě. Podaří se jí to?

Bylo zajímavé sledovat, jak se Olive v určité fázi svého duševního onemocnění chovala. Sršela mnoha nápady a nevyčerpatelnou energií, přesto tento stav musel nevyhnutelně vést k jedinému konci.

Závěr byl pro mě překvapením, a to spíše v negativním slova smyslu, neboť autorka příběh utnula v místě, kterému by podle mého názoru slušelo ještě pár stránek navíc.

I přesto se však jedná o vynikající knihu, která je pro fanoušky Holly Bourne nutností. S radostí budu očekávat další její knihu, která by podle mých informací měla vyjít v polovině srpna a bude se jmenovat To se může stát jen ve filmu.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Janě Kaizrové z nakladatelství Slovart. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

* * *

autor: Holly Bourne

překlad: Romana Bičíková

originální název: Are We All Lemmings and Snowflakes? (2018)

nakladatelství: Slovart

edice: #booklab

rok vydání: 2020

počet stran: 384

ANOTACE