Knihy od Chrise Cartera mám na seznamu k přečtení už velmi dlouho, ale k přečtení Dvojitého kříže jsem se dostala až prostřednictvím společného čtení, které proběhlo v srpnu.
Jelikož všechny autorovy knihy mají nadprůměrná hodnocení a čtenáři thrillerů jsou velmi chváleny, moje očekávání byla asi až příliš vysoká. Myslím, že vím, v čem tkví problém. Kniha byla vydána v originále již v roce 2009, u nás v roce 2013 a od té doby uběhlo docela dost vody, i té thrillerové. V posledních letech jsem přečetla opravdu velké množství thrillerů a málokdy mě knihy napsané před deseti lety překvapí.
Popravený vrah ožívá a pokračuje ve svém zrůdném díle. Nebo se jeho odkazu chopil šílený napodobitel? A proč? To musí zjistit ostřílený samotář, detektiv Robert Hunter s pomocí svého partnera, nadšeného nováčka Carlose Garcii. Pod luxusem a září neonů města Los Angeles kvasí zločin, temnější než noc…
Detektivu Hunterovi se vrací stará noční můra – bestiální vrah znovu útočí. Tentokrát to má ale háček: pachatel, který mučí své oběti s řemeslnou zručností, byl před léty dopaden a popraven. Napodobuje ho někdo? Vrací se nestvůra z onoho světa, aby pokračovala ve svém krvavém řemesle? Nebo snad za hrůzné činy pykal nevinný? Žádná z těch možností není právě lákavá – a je na Hunterovi, aby případ vyřešil; ale možná přitom hodně ztratí. Hlavní obětí se má totiž ve čtivém a napínavém thrilleru Chrise Cartera stát právě on.
Bohužel k mé chybě mi byl vyspoilerován vrah, což nebudu blíže specifikovat, o jméno se však nejednalo. Takže byla otázka času, kdy mi to sepne.
Hlavní postava se v tomto žánru ničím nelišila od ostatních hlavních postav psaných typicky pro tento žánr. Převládala zde jistá šablonovitost se znaky tomuto žánru vlastní – kostlivci ve skříni, nelehké dětství i dospívání, tragická událost v minulosti apod. Dále vás trkne do očí, že Robert Hunter byl vyobrazen jako nejlepší, nejchytřejší, nejdokonalejší, téměř polobůh, takže si reálně představit jeho postavu byl docela problém. Více by mi zde seděl nějaký průměrný chlápek s nadprůměrnými dedukčními schopnosti. Jeho parťák Carlos Garcia, který mu byl nově přidělen, mi byl mnohem sympatičtější. Celkově bych postavy vykreslila více do hloubky, musím tak vytknout plochost postav, a to nejen hlavních, ale i těch vedlejších.
Dialogy byly otřesně šroubované, hlavně zpočátku, nevěřila jsem postavám ani nos mezi očima. Druhá polovina bylo výrazně lepší, nejen co se týče dialogů, ale i samotného děje. Po celou dobu jsem však postrádala napětí, což byl nejspíš kámen úrazu. U thrilleru očekávám tajení dechu, okusování nehtů (samozřejmě ne doslovně), hluboké ponoření se do příběhu, kdy nevnímám své okolí, bušení srdce – však to všichni jistě znáte, tady se ničeho podobného bohužel nedočkáte.
Závěrečné odhalení a rozuzlení, které vás mělo posadit na zadek a zejména šokovat, se v mém případě minulo účinkem (onen spoiler). Věřím, že chytrému čtenáři drobečky zanechané autorem v podobě indicií napoví natolik, že ani on nebude v závěru překvapen. Některé detaily mi však zpětně neseděly a celkově vrahův motiv a jeho hnací motor nepůsobil reálně.
Dvojitý kříž se tak ničím nevymykal od dalších podobných thrillerů, kterých jsou mraky. Ani ona brutálnost, kterou je autor pověstný, mě neposadila na zadek. Za mě průměr. Přesto mu dám ještě šanci a přečtu si Popravčího, který by měl být snad o chlup lepší. Tak uvidíme.
Která kniha Vás naposledy zklamala?
autor: Chris Carter
překlad: Jana Pacnerová
originální název: The Crucifix Killer (2009)
nakladatelství: BB art
počet stran: 342
Napsat komentář