Úplnou náhodou se mi v porubské pobočce ostravské knihovny dostala do rukou kniha Démon ze sídliště z nakladatelství Host. Zaujala mě obálkou, poté jsem si přečetla anotaci a bylo rozhodnuto. Kniha vypráví o šestnáctiletém puberťákovi, který spolu s dalšími třemi kamarády hraje v blackmetalové kapele. Po seznámení se Soratem se chystají vyvolat ducha. Mé představy o příběhu byly všelijaké, nakonec jsem byla ráda, že jsem po knize sáhla.
Maloměsto, dospívání a temnota v nás.
Šestnáctiletý Šimon žije na předměstí Tábora a snaží se uniknout zoufale nudnému a pokryteckému světu kolem. Spolu se svými kamarády Drakem, Armanem a Ludacrisem hraje v blackmetalové kapele, která se pro něj stává ventilem i únikem z reality. Jednoho dne však do jejich života vstoupí tajemný muž, Sorat. Spolu s ním se kluci pokusí vyvolat ducha dávno zemřelé dívky a od té chvíle se věci dávají do pohybu. Jenže — co když vyvolali něco úplně jiného?
Nejděsivější démony nacházíme především sami v sobě. Ani to však autorce nebrání vyvolat je se špetkou nadsázky a humoru.
Šimon ke čtenářům promlouvá skrze monology a řeší běžné problémy úměrné jeho věku. S rodiči si vůbec nerozumí a svého švagra Aleše vyloženě nenávidí, utíká proto za svými kamarády a tráví čas v hospodě. V ní se jednoho dne seznámí se čtyřicátníkem Soratem, který má své plány, do nichž zasvětí Šimona, Ludacrise, Armana a Draka, kteří na jeho návrh bez okolků přistoupí. Napomáhá tomu i fakt, že námětem blackmetalu, jehož subkulturu kluci vyznávají, je temnota a v přeneseném slova smyslu i satanismus, resp. nenávist vůči náboženství, církvi aj. Vyvolání ducha dávno zemřelé dívky Anny Strnadové však rozehraje zcela jiné události, než které si dokážete představit.
Už dlouho jsem se u žádné knihy nepobavila, jak u této, a to i přesto, že už jsem dávno pubertálním létům odrostla. Autorce se totiž povedlo velmi dobře a realisticky vykreslit myšlení a vnímání pubertálního chlapce, stejně tak jeho komunikaci s vrstevníky. Šimon je navenek drsňák, v dialozích s kamarády lítají vulgarismy jeden za druhým, uvnitř je to však citlivý kluk, který se snaží poprat s bouřícími se hormony a s nepochopením dospělých a vlastně celého světa. Knize dominují Šimonovy sarkastické hlášky a humorné scény. Nechybí zde ani mladičká láska – Šimon se totiž zamiluje do dívky Rondy, která ho inspiruje k mnoha věcem.
Druhá polovina knihy má spíše detektivní nádech, neboť události odehrávající se po vyvolání ducha mrtvé dívky naberou zcela jiný směr. Někde jsem zahlédla zařazení do žánru fantasy (mimo jiné) a trochu se toho bála, protože tento žánr mi nic neříká. Naštěstí se vše odehraje v realistické rovině, ale malé pochybnosti přece jenom mohou vzniknout. Zůstane tak prostor pro čtenářovu fantazii, neboť autorka nezodpověděla zcela všechny otázky.
Závěr knihy byl melancholický až skoro depresivní. Asi jsem čekala spíše pozitivněji laděný konec. Škoda. Jen kvůli němu dávám o hvězdičku méně. Všimla jsem si, že se už ani tolik nesměju Šimonovým hláškám, a to mi chybělo. Konec se odehrál příliš rychle a chybělo mi pár odpovědí.
I přesto však knihu moc ráda doporučím! Pokud chcete nahlédnout do pubertální blackmetalové duše jednoho kluka, s touto knihou neváhejte.
Vyvolávali jste někdy duchy?
autor: Iva Hadj Moussa
rok vydání: 2021
nakladatelství: Host
počet stran: 272
Napsat komentář