Panenka je již pátým dílem série s Freyjou a Huldarem. Tuto sérii čtu od samého začátku a jak jsem byla s každým dílem víc nadšená, mám nyní pocit, že série má sestupnou tendenci.

Dísa si vyjela se svou dcerkou Rósou a s kolegou z práce na výlet na rybářské lodi. Jediným úlovkem namísto ryb je ale stará rozbitá panenka z mořského dna, která na první pohled působí zlověstně…
Malé Róse je panenky líto a chce si ji vzít domů. Dísa, která z toho vůbec není nadšená, jí to nakonec pod tlakem situace dovolí. Toho večera pak na Facebooku postuje fotku odpudivé panenky ve vaně a ráno… Ráno je panenka pryč. A Dísa leží v koupelně v tratolišti krve mrtvá.

V současnosti se dvojice mladých cizinců chystá tábořit uprostřed islandské přírody. Doufali, že tu najdou příjemně chladivé klima, možnost laciné dovolené a úchvatné záběry, které by mohli nahrát na sociální sítě. Jenže všechno je nějak jinak a zdá se, že rozhodnutí vydat se právě sem, je vyjde příliš draho…

Detektiv Huldar je dost rozmrzelý. Právě se nachází na jednom ze svých nejméně oblíbených míst – na lodi houpající se uprostřed rozbouřeného moře. Policie tu s pomocí nejnovějšího vybavení pátrá po lidských ostatcích na mořském dnu. Identifikace nalezených kostí se však ukáže být mnohem náročnější, než všichni čekali, a policii navíc zamotá hlavu brutální vražda bezdomovce.

Freyja je Huldarovi opět nablízku – policie ji přizvala ke spolupráci na případu nahlášeného sexuálního zneužívání v domově sociální péče o nezletilé. A jak se postupně ukazuje, několik otevřených případů má společného jmenovatele. Ve všech se nějakým způsobem vyskytuje stále jedna a tatáž indicie – zlověstně zírající panenka – a jeden a tentýž svědek – Rósa, zranitelná a v současné chvíli nezvěstná mladá dívka, která před lety tolik toužila po panence vylovené z moře…

Yrsa opět dokazuje, že své příběhy staví na velmi pečlivém studiu reálií a realita umí být drsná, zvlášť když se do hry zamíchají drogy, peníze a závislost. Všechno je o to komplikovanější, že Island je malý. Ve skutečnosti tak malý, že se tu špatné rozhodnutí může každému vrátit s rychlostí a silou zničujícího kulového blesku.

Začátek vás okamžitě vtáhne, autorka totiž nastíní hned několik dějových linek, které mezi sebou zdánlivě vůbec nesouvisí. První třetinu tak přečtete velmi rychle se zaujetím a zvědavostí, co přinesou další stránky. Bohužel vaše nadšení brzy opadne. Z děje se vytratí napětí a příběh vás začne postupně nudit. Nespraví to ani závěrečná třetina, kdy autorka zvolila nevhodný způsob odkrytí závěrečné pointy, tedy místo toho, aby čtenář děj prožíval s postavami a byl jeho součástí, dočká se pouhého převyprávění příběhu. Nečekejte tak žádnou gradaci děje či snad překvapivé rozuzlení. Je to velká škoda, protože autorka přesně tohle umí.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Báře Mikešové z nakladatelství Grada. Pokud Vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete zde, a to i v elektronické podobě.

autor: Yrsa Sigurðardóttir, originální název: Brúðan (2018), překlad: Hana Sichingerová, nakladatelství: Metafora, rok vydání: 2022, počet stran: 432