Tuto novinku jsem objevila úplnou náhodou na nejmenovaném eshopu a zaujala mě nejen obálkou, ale samozřejmě i anotací. Mysteriózní horory jsem si v poslední době oblíbila a tento nesměl v mé knihovně chybět. Brzy jsem se do něj pustila a mé hodnocení si můžete přečíst níže.

Když se mladá vdova Elsie přestěhuje na venkovské sídlo svého zesnulého manžela Ruperta Bainbridge, čeká ji kromě chladného přijetí od služebných a nekonečných hodin osamění i temné překvapení. V podkroví nalezne zvláštní dřevěné figuríny zvané tiší společníci. Brzy se v domě začnou dít prazvláštní věci – netrvá dlouho a řada nešťastných a nevysvětlitelných nehod začne Elsie přerůstat přes hlavu. Elsie se tak potýká nejen s duchy své minulosti, ale i se silami, nad kterými pomalu ale jistě ztrácí kontrolu. Když při strašlivém požáru skončí zmrzačená v ústavu pro duševně choré, má konečně možnost vyprávět svůj příběh – nic jiného jí ani nezbývá: buď pravda, nebo šibenice. Postupně chápavému doktorovi Shepherdovi odkrývá svůj příběh, ve kterém se prolíná lidské zlo s běsy dávné minulosti. Uvěří doktor jejímu příběhu a uchrání ji od oprátky?

Děj se odehrává ve dvou časových rovinách, respektive ve třech, neboť hlavní hrdinka retrospektivně vypráví hrůzný příběh, který se odehrál, když se přestěhovala do venkovského sídla svého zesnulého manžela. Třetí dějová linie odehrávající se v 17. století odhaluje pomocí nalezeného deníku události, které ovlivnily i dění v budoucnosti. Jaké tajemství skrývá uzamčené podkroví? Jaký je původ dřevěných figurín zvaných jako tiší společníci?

Autorka napsala mysteriózní horor, který se vám od prvních stránek zaryje do kůže, nebo taky ne. Přiznám se, že jsem se zpočátku nemohla vůbec začíst. Problém mi dělaly dvě hlavní postavy – paní Bainbridgeová a slečna Bainbridgeová, jež se mi pletly. Později se naštěstí oslovovaly křestním jménem, ale do té doby jsem měla v jejich v dialozích guláš, protože jsem nevěděla, která postava mluví a která odpovídá. Ne vždy je totiž jasně napsané „Paní Bainbridgeová řekla:“, což chápu a čtenář často vše pochopí z kontextu. Zde mi to bohužel dělalo nemalý problém.

Nelíbila se mi ani forma vyprávění ve třetí osobě, i když důvody, pro které byla zvolena, chápu. Přesto bych byla raději, byla-li by vyprávěna v ich formě. Při er-formě si totiž vytvořím k postavám pomyslný odstup. Dalším problémem byl fakt, že jsem si nedokázala oblíbit ani jednu postavu. Nejblíže k tomu měla postava Anne vystupující v dějové linii ze 17. století, pro níž jsem později kvůli jejímu chování a činům ztratila pochopení.

Tiší společníci byli opravdu hrůzu nahánějící postavy, hororové scény v jejich režii považuji za ty nejpovedenější a zároveň nejstrašidelnější. Děsivou atmosféru pomáhalo vytvářet i ponuré sídlo stejně jako doba, do které byl děj zasazen. Strach navodil i fakt, že místní za žádnou cenu nechtěli do sídla Bainbridge vstoupit. Věci, které se pak v něm odehrávaly, naháněly husí kůži a s blížícím se závěrem napětí sílilo a smyčka se utahovala. Závěr mě překvapil, ale nešokoval. Postrádala jsem však odpovědi na některé otázky. Spoustu si jich měl čtenář domyslet sám, což mě zklamalo. Na další autorčinu knížku jsem však hodně zvědavá.

Byť se v žádném případě nejedná o dokonalé dílo, rozhodně si svou pozornost zaslouží. Po „čajíčkách“ (rozuměj hororech) od Darcy Coates tu máme konečně pořádný horor, u něhož se budete bát.

Jaký horor vám v poslední době navodil husí kůži?

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je oddělovník.jpg.

autor: Laura Purcell

překlad: Anna Rybníčková

originální název: The Silent Companions (2017)

rok vydání: 2021

nakladatelství: MOBA

počet stran: 344

ANOTACE