I já jsem se pustila po nadšených ohlasech čtenářů do této knihy a po přečtení mohu říct jediné – WOW! Už dlouho jsem nečetla tak skvělou knihu!

Sandrine po smrti své babičky, kterou nikdy neviděla, přijíždí na tajemný ostrov, aby převzala její osobní věci. Již návštěva notáře, který Sandrine o celé věci zpravil, na ni působila zvláštně. Vše pokračuje i příjezdem na maličký ostrov, jenž je obydlen jen pár obyvateli a přístup na něj není určen jen tak někomu. Po příjezdu na šedivý ostrov se setkává s hrstkou místních obyvatel, kteří zde obývají svá stavení zcela odloučeni od civilizace. Vládne zde podivná atmosféra a Sandrine brzy dojde, že obyvatelé něco skrývají, něčeho se bojí…

Druhá dějová linka se odehrává o celých 37 let dříve, tedy v roce 1949, kdy se na ostrově pořádal prázdninový tábor pro děti poznamenané druhou světovou válkou. Děj je vyprávěn prostřednictvím Suzanne, tedy Sandrininy babičky, která se tehdy o děti starala. Pomalu zjišťuje, že s dětmi není něco v pořádku. Tábor musel být v roce 1949 narychlo uzavřen, protože se stalo něco strašného…

Poté je nalezena žena bloudící po pláži se zmáčenými šaty krví, která není její…

Tento psychologický thriller se zpočátku může tvářit jako mysteriózní horor, aspoň tedy první část knihy, která je brilantně napsaná. Vévodí tomu Král duchů (německy Erlkönig), tedy báseň, kterou napsal Johann Wofgang von Goethe. Tato balada čtenáře provází dějem a navozuje tísnivou atmosféru, která je neopustí až do konce.

Při čtení budete mít určité představy, co se v knize vlastně odehrává, jaký děj bude asi následovat, a budete číst se zatajeným dechem. Tato kniha, resp. její děj se může tvářit všelijak. Nic, opravdu nic zde není takové, jaké se může zdát. Mysteriózní horor s nádechem tajemna a velmi tíživou atmosférou se změní v detektivku, detektivka se promění v pořádné psycho, aby vám nakonec vyplivla závěr, o jakém se vám nesnilo. A nejde tu jen o míchání mezi žánry. Děj se čtyřikrát zvrátí a vy si stále nebudete jisti, jestli se jedná o konečnou verzi. Garantuji vám, že takové zvraty, jaké se v této knize odehrají, jste ještě v žádné jiné knize nečetli. 

Kniha by vydala na tři samostatné romány, ale autor se tyto dějové linky pokusil vměstnat do jedné a povedlo se mu to. Nikde nic neskřípe, vše šlape jak má, vše na sebe navazuje a logicky do sebe zapadá. Obdivuji autora a jeho fantazii, stejně tak i smysl pro psaní, protože v tomto případě mu napsání této knihy dalo jistě zabrat.

Autor čtenáře neustále udržuje v napětí a i já se přiznám, že jsem měla veliký problém knihu odložit. Četla se opravdu sama. Některá témata v knize se mi však lehce nečetla, a to především novodobý výklad balady Krále duchů promítnutý do příběhu. Sám autor v doslovu přiznává, že se jím nechal z velké části inspirovat. Tuto knihu tak nedoporučuji slabším povahám, protože všechny hrozné věci, které by se mohly odehrát a které vás napadnou, se pravděpodobně i v knize stanou.

Konec mi vyrazil dech, ale zároveň nezodpověděl jednu mou otázku, což mě trochu mrzelo. Oceňuji zajímavé psychologické výklady, myšlenky a pojetí celé knihy. Nejednou jsem se u čtení zamyslela.

Pevně doufám, že budou přeloženy i další autorovy knihy, protože myslím, že se z něj stane moje nová závislost.

Pokud tedy preferujete drsné příběhy, originální pojetí, nevadí vám psychologické výklady, jen tak se něčeho neleknete a hodně snesete, moc ráda vám doporučím Útočiště, které se stane vaším osobním útočištěm, z něhož nebudete chtít nikdy odejít.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Markétě Havlové z nakladatelství Grada. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde, a to i v elektronické podobě.

autor: Jérôme Loubry

překlad: Tomáš Havel

originální název: Les refuges (2019)

nakladatelství: Grada

značka: Metafora

rok vydání: 2020

počet stran: 344

ANOTACE