Když mi autor nabídl novinku s názvem Učytelskej, vůbec jsem neváhala. Od autora jsem četla obě předchozí knihy Mamince se budeš líbit, která mě velmi mile překvapila, stejně tak Kdysi dávno v budoucnu, útlá knížečka se zajímavými myšlenkami.

Podle názvu i obálky jsem čekala, že se bude jednat o humornou knížku z učitelského prostředí vyprávěnou pohledem mladého učitele plného ideálů a chuti něco změnit. Naše školství se totiž od dob Marie Terezie příliš nezměnilo, systém českého školství je zastaralý, neohebný s minimální možností něco změnit. To byste však nesměli znát Čendu Pěničku.

Čenda je učitel. Bylo těžké si to přiznat.
Život měl nalajnovaný jako fotbalový stadion. Když se ho v dětství zeptali, čím hodlá být, až vyroste, otevřel ústa nabitá slovy jako kosmonaut, kovboj, traktorista, ovšem otec s ním měl jiné plány.
Zatímco tedy před tabulí válčí se třídou čtrnáctiletých rošťáků a jeho donkichotská povaha naráží na zkostnatělost školství, ve volném čase svádí vnitřní boj o vlastní identitu.
Pomůže mu láska k mladé asistentce najít cestu z labyrintu sebelítosti? Podaří se mu napravit pošramocený vztah s otcem? Může se vůbec učitel transformovat zpět v člověka? A přestanou se někdy uživatelé Twitteru hádat?
Učytelskej je sondou do duše mladého kantora z pohraničního městečka v zapomenutém kraji, který se dostane na samou hranu vlastní důvěry v systém, jenž nás obklopuje několik set let. Se sarkasmem sobě vlastním se vydává na „donquijotský“ boj se zarezlými školskými mlýny i společenskými předsudky.

Autor velmi zajímavě a originálně zpracoval téma českého školství z pohledu učitele, který plný ideálů nastupuje na základní školu v Leopoldově. Zpočátku humorné situace, které Čenda zažívá v různých třídách při výuce anglického jazyka, vystřídá rozčarování z tuhosti pedagogického systému a nastoupí pocit marnosti a frustrace. Snaha cokoliv změnit se vždy setká s negativní odezvou nejen od žáků a jejich rodičů, ale rovněž od ředitele školy. Čtenář se tak nemůže Čendovi vůbec divit, že po půl roce výuky téměř vyhoří a začne přemýšlet, zda nebyla chyba zvolit si povolání učitele, k němuž ho navedl jeho otec.

Tato kniha (stejně jako autorovy předchozí) mě opět nadchla jak po stylistické, tak i jazykové stránce. V tomto ohledu se autorovi nedá co vytknout. Příběh nepostrádá humor, ale dotkne se i vážnějších témat, rovněž nabídne otázky k zamyšlení. Konec je jen třešničkou na dortu. Vize, jak by mělo vypadat české školství, nadchne, tuším, každého.

Ke knize bych měla dvě drobné výtky. Politika probíraná v knize mě vůbec nenadchla. Obecně o politice nerada čtu, člověk je českým politickým děním spíše znechucený, takže bych se bez toho obešla. Oceňuji však změnu jmen politiků s náznaky, které nezpochybňovaly, o kterého konkrétního člověka se jedná.

Druhou výtku mám k ne moc kvalitní vazbě knihy. Kniha se po přečtení rozevírá, stránky uvnitř se krabatily a přiznám se, že hodnotím i to, jak celkově kniha vypadá. Naopak obálka se dle mého vydařila a odkazuje na oblíbeného hrdinu Čendy Pěničky, kterým není nikdo jiný než Don Quijote.

Pokud českého autora Jaroslava Konvičku ještě neznáte, měli byste to napravit. Určitě si nenechte ujít tuto originální satiru napsanou pohledem mladého učitele, který má snahu zbourat stovky let trvající systém, ale narazí na spoustu překážek. Dá se vyhrát boj s větrnými mlýny?

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Jaroslavu Konvičkovi. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete například zde.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je oddělovník.jpg.

autor: Jaroslav Konvička

rok vydání: 2021

nakladatelství: Talent Pro Art

počet stran: 224