Díky spolupráci s nakladatelstvím Katto jsem se dostala k psychologickému románu Pořád jsem tady, který je vyprávěn z pohledu zavražděné Quinn Robertsové. Kniha se prezentuje jako „...temný příběh o lidském osudu a životních rozhodnutích, která mohou vést až k samotné vraždě.“
Tato kniha mě nalákala především tím, že ji vypráví postava, která byla zavražděna. S lehce podobným námětem jsem se setkala prostřednictvím knihy Až tady nebudu od Lindy Green a jelikož se mi moc líbila, neváhala jsem ani s novinkou Pořád jsem tady.
Jak již bylo výše řečeno, vypravěčkou je Quinn Robertsová, která byla zavražděna, ale netuší jak, ani kým. Ona vlastně vůbec netuší, jakým způsobem zemřela. Příběh začíná jejím pohřbem, u něhož se schází celá její rodina, včetně dětí a manžela. Quinnie, jak ji její blízcí oslovovali, je ze svého předčasného odchodu frustrovaná a zmatená. Nepátrá však přímo po svém vrahovi (protože netuší, že byla zavražděna), ale spíše retrospektivně pomocí vzpomínek předkládá čtenáři svůj životní příběh vyprávěný od útlého dětství, přes dospívání, po manželský a rodinný život. Pátrání se ujímá její nejbližší rodina, i když některé členy, zdá se, Quinnina smrt vůbec nezasáhla. Vrah bude velmi dlouhou dobu unikat spravedlnosti. Podaří se ho vypátrat?
Tato kniha má jednu velkou přednost, a tou je její čtivost. Jakmile ji totiž otevřete, jen těžko ji budete zavírat. Napomáhají tomu krátké kapitoly, čtivý příběh a samozřejmě nevšední vypravěč – duch.
Autorka napsala psychologický román, který se tváří jako detektivka, ale tak úplně detektivkou není. Vystupuje v něm sice detektiv, který se snaží vypátrat Quinnina vraha, bohužel však tento případ provádí jeden špatný krok za druhým a chybou policisty je kontaminováno místo činu. Než detektivové odhalí, že se nejedná o sebevraždu, utečou drahocenné hodiny. Vrah tak dostane velký náskok. Po vrahovi začne pátrat Quinnina rodina, zejména její sestra Erin, které nedá vražda sestry spát.
V románu vystupuje jedna velmi výrazná záporná postava, která hne žlučí každému čtenáři. Autorce se povedlo ji vystihnout velmi věrohodně, s typickými vlastnostmi manipulátora a predátora. Tento fakt však napomohl k tomu, že zápletka se stala docela průhlednou i přesto, že se autorka snažila čtenáře svést ze stopy, což se jí dokonce jednou povedlo.
Přiznám se, že mě neoslovila ani postava samotné zavražděné Quinn Robertsové. Nejen, že jako vypravěčka nevystupovala příliš často, ale i pomocí vzpomínek mi nebyla sympatická. Zpočátku jsem nabyla dojmu, že půjde o mladší ženu, její popis byl docela neurčitý, i když postupem času nabývala výraznějších obrysů, a to jak tělesných, tak i charakterových.
Detektivové jsou zde ukázáni v tom horším světle, od neschopnosti zajistit řádně místo činu, aniž by se kontaminovalo, po nedůslednost při výslechu svědků apod. Rodina tak byla vždy minimálně o jeden krok vpředu při pátrání před samotnými detektivy. Uchýlení se k senzibilovi s žádostí o pomoc byla již pomyslnou třešničkou na dortu.
Zápletka nebyla nijak originální a po čase si na příběh ani nejspíš nevzpomenete. Přesto si myslím, že si své čtenáře najde – především mezi ženami. Plusem tak zůstává čtivost a snaha autorky poukázat na nebezpečí ukrývající se za „za zavřenými dveřmi“.
Pokud tedy hledáte oddechovou četbu, nevadí vám nekomplikovaný děj věnující se vážnější tématu, směle sáhněte po knize Pořád jsem tady. V tom případě byste neměli být zklamáni.
Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Stanislavě Holomkové z nakladatelství Katto. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde, a to i v elektronické podobě.
autor: McGarvey Black
překlad: Martina Vitmanová
originální název: I Never Left (2019)
nakladatelství: Computer Media
značka: Katto
počet stran: 352
Napsat komentář