Když objevím detektivku, která v sobě ukrývá vědecké prvky, nikdy neváhám! Tentokrát mi k recenzi přišla kniha s příznačným názvem Květy smrti, v níž se hlavní hrdinka zabývá studiem jedovatých rostlin.

Přiznám se, že „kytky“ nikdy nebyly mým oblíbeným předmětem, a to ani na vysoké škole, kde jsme se museli nabiflovat 400 kytek k poznávačce, kterou jsem nějakým zázrakem zvládla. Nakonec jsem tomu však ráda, protože dodnes mi některé utkvěly v hlavě.

Jedy a jejich účinky na živý organismus mě však vždy fascinovaly, takže jsem se s chutí pustila do této na první pohled lákavé knížky. Obálka i celkové grafické zpracování se totiž nakladatelství velmi povedlo a je se na co dívat!

V roli hlavní hrdinky se představí Eustacie Roseová, která svůj osobní i profesní život zasvětila studiu jedovatých rostlin. Po smrti milovaného otce a jisté události, kvůli níž musela odejít z univerzity, kde vyučovala obor toxikologie rostlin, se začala stranit lidí. Naplno se věnovala domácímu výzkumu, kde za léta péče a pilné práce vytvořila hodnotnou laboratoř obsahující sice rozličné, ale za to velmi nebezpečné rostliny. Začala se oblékat do otcových šatů a mimo svůj výzkum žila velmi skromným životem. Jednou jedinkrát si pořídila drahou věc – dalekohled, kterým ráda pozoruje své okolí. Jednoho dne zahlédne naproti v bytě ženu v ohrožení jakýmsi mužem a rozhodne se pozorovat a zapisovat vše, co se v životě neznámé ženy stane den za dnem, až do okamžiku, kdy žena zmizí. Eustacie zjistí, že se u ní střídají čtyři muži, které příznačně pojmenuje po jedovatých rostlinách, jež se hodí svými jedovatými účinky k jejich charakteru a vizáži – Kýchavec, Náprstník, Durman a Skočec. Podle rostliny Psychotria elata onu neznámou ženu pojmenuje Psyché, a to podle podobnosti jejích plných červených rtů s neobvyklými květy rostliny. Když jednoho dne Psyché zmizí, Eustacia se rozhodne opustit bezpečí svého domu a se zkušenostmi jí vlastními se pustí do pátrání…

Květy smrti je zajímavě pojatá detektivka napsaná ve stylu klasických detektivek s vědeckým přesahem. Nečekejte tak scény, v nichž se objeví litry krve či výrazná brutalita. 

V hlavní roli se čtenářům představila na jednu stranu inteligentní a vzdělaná profesorka, ale zároveň také velká podivínka. Kdo normální by totiž chodil v šatech mrtvého otce, čas od času s ním promlouval a vyhýbal se lidem? Celou situaci však změní jedno okouzlení, z něhož se stane skoro až posedlost. 

Myslím, že nejednoho čtenáře zaujme především charakter hlavní hrdinky, která je, jak jsem již výše uvedla, velká podivínka, nicméně která nebyla taková vždy. V minulosti byla společenská, zamilovaná, měla skvělé zaměstnání, které ji naplňovalo, stejně tak i její studenty, ale pak se jí do cesty postavil muž, který vše zhatil. Eustacie přišla o svou lásku i o studenty. Nezbylo jí, než si zařídit svůj domácí skleník, který byl zároveň i její laboratoří. Žila skromným životem plným každodenními rutinami. Co se týče chování a styku s vnějším světem, připomínala spíše člověka trpícího poruchou autistického spektra. Pomalý a nucený kontakt se světem mimo zdi jejího bytu byl nevyhnutelný, pokud se chtěla dopátrat zmizení jedné ženy. Okolnosti však byly mnohem propletenější a nepředvídatelnější, které daly vzniku výbornému a ucelenému detektivnímu románu.

Autorka velice chytře propojila vědu s detektivním románem, přičemž téměř všechny postavy pojmenovala podle jedovatých rostlin s výjimkou postavy detektiva, který dostal přezdívku Plevel, což úžasně korespondovalo s myšlením hlavní hrdinky. Postavy tak byly vcelku lehce zapamatovatelné, což byla výhoda, neboť jich nebylo málo.

Autorka sice vsadila zejména na popisné scény, ale nemusíte se jich vůbec obávat. Lehce vás uvedou do děje a nastíní charaktery rozličných postav, které se v románu představí. Odehraje se zde i mnoho poutavých a chytrých dialogů, díky nimž se dozvíte spoustu zajímavostí o jedovatých rostlinách, jejich jedech a účincích na organismus.

Jelikož se v příběhu odvíjí více dějových linek, respektive pohledů různých, zdánlivě s příběhem nesouvisejících postav, může čtenář zpočátku tápat, ale pokud jste pozorný čtenář, vzájemné souvislosti vám neuniknou a v závěru vám dají smysl.

Nejedná se tedy o žádnou oddechovou literaturu, ale o chytře a originálně promyšlenou detektivku, která, pokud se vám trefí do nálady, příjemně překvapí.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Markétě Havlové z nakladatelství Grada. Pokud vás kniha zaujala, zakoupit si ji můžete přímo zde.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je oddělovník.jpg.

autor: Jill Johnson

překlad: Boleslav Ryljak

originální název: Wolfsbane (2020)

rok vydání: 2021

nakladatelství: Grada

značka: Metafora

počet stran: 320

ANOTACE